Mé jméno je kletba

to jméno, které vyslovuješ

jen ztuha za večera, a krása

a páv, a páv je barva

a nikdy dříve stuha

v mých vlasech

nebyla tolik

barevná.

Zašeptáš, že jsem hora

a jak sopka vybublávám

v přestupných večerech

 - tedy jenom občas

vždyť žádná 

z bublinatých žen

nechce být

doopravdy

zlá.

Odpovím: Jsi, lásko, zkáza

těch dveří na obloze

vždyť už jsem vyšla ven

a tiše zavřela, ale ta tíha

ta nečekaná

olejnatá barva

mých očí

když zhasne lampa.

A já, oděná, neoděná

nakažená bublinami

sopkami na jeden večer

šeptáním, kletbami

dýchám

a narůstám.